Tag: guide

Mnoho audiofilů hledá způsoby, jak zlepšit kvalitu zvuku své audiosestavy. Možností je celá řada. Je dobré připomenout, že existují i jednoduchá řešení, která nevyžadují velký rozpočet. Majitelé vybraných podlahových modelů Indiana Line by rozhodně měli zvážit využití bi-wiringu, protože výrobce takovou variantu předpokládal. Jaké výhody bi-wiring přináší? Všechny otázky vám vysvětlíme v tomto článku.

Obsah: Bi-wiring – vyplatí se?

1. Co je to bi-wiring?
2. Vyplatí se využívat bi-wiring?
3. Bi-wiring vs. bi-amping
4. Bi-wiringové kabely
5. Jak připojit kabely?
6. Názory na bi-wiring
7. Souhrn

Co je to bi-wiring?

Pro vysvětlení podstaty bi-wiringu je třeba alespoň stručně připomenout způsob připojení reprosoustav k zesilovači nebo receiveru. Standardem je připojení jednoho páru reproduktorových kabelů k výstupním terminálům zesilovače. Na opačné straně se kabely připojí ke vstupním terminálům na zadnich stěnách reprosoustav. Výhodu tohoto základního zapojení představuje samozřejmě jeho jednoduchost. Stačí pouze základní reproduktorové kabely. Pokud se však na toto zapojení podíváme z technické stránky, je zřejmé, že signál ze zesilovače přenáší k jednotlivým reproduktorům jediný kabel, ať už jde o výkonově exponovaný (středo)basový měnič nebo malý tweeter.

Někteří výrobci nabízejí u reprosoustav dva pary vstupních terminálů. Takové řešení najdete mimo jiné u podlahových modelů Indiana Line z řad Tesi a Nota.

Začínající uživatelé se často ptají, jaký je účel „čtyřdrátového” zapojení. Jde pouze o možnost oddělit signál, který putuje k reproduktorům, zpracovávajícím jednotlivé části akustického pásma.

Vyplatí se využívat bi-wiring?

Mnoho uživatelů zajímá, zda má bi-wiring smysl. Pro zodpovězení této otázky je důležité vědět, nakolik ovlivňuje reproduktorový kabel kvalitu zvuku. Nebojte se však fyzikálních vzorců. Vysvětlíme vám to jednoduše.

U reprosoustav s jednym párem vstupních terminálů elektrický signál putuje do elektrické výhybky, kde se teprve rozděluje do jednotlivých reproduktorů. Uživatelé takových konstrukcí nemohou využívat výhod bi-wiringu. Amatérské úpravy, které mají za následek ztrátu záruky, samozřejmě ignorujeme.

Zaměřme se tedy na reprosoustavy se dvěma páry vstupnách terminálů, které jsou připravené na bi-wiring. Tyto modely využívají jinou konstrukci elektrických výhybek. U reprosoustav, které využívají paralelní elektrické výhybky, disponuje každý reproduktor samostatnými filtry. Jejich úkolem je odstranit případné nežádoucí složky v audio signálu.

Při reprodukci basů vznikají velké proudové impulzy, které mohou ovlivnit další pásma. Hlavní výhodou bi-wiringového zapojení je proto oddělení nízkofrekvenčního a vysokofrekvenčního signálu.

Uživatelé modelů, které mají na zadnich stěnách dva páry vstupních terminálů, by si měli uvědomit, jakým způsobem se signál šíří, než se dostane k jednotlivým reproduktorům. Tedy, při použití jednoduchých reproduktorových kabelů signál ze zesilovače putuje do vysokotónových měničů přes přípojku, která není u většiny reprosoustav nejkvalitnější, takže signál je zkreslený dříve, než k vysokotónovým měničům dorazí. Samozřejmě existují reprosoustavy, které jsou vybaveny kvalitními vstupními terminály, ale je třeba připomenout, že jde většinou o highendové modely.

To znamená, že připojením reprosoustav, které výrobce připravil pro bi-wiring (např. modely Indiana Line z řady Diva, s výjimkou Diva 752), klasickými reproduktorovými kabely s jedním párem konektorů plně nevyužijete zvukový potenciál reprosoustav. U modelů Indiana Line však značka věnovala konstrukci vstupních terminalů zvýšenou pozornost: navzdory nenápadnému vzhledu jsou totiž vyrobené z nemagnetického kovu.

Oddělení signálů (středo)basové sekce, která pohlcuje velké množství výkonu, a citlivého vysokotónového měniče je velice žádoucí. O tom, jak zkreslení vysokotónového měniče negativně ovlivní kvalitu zvuku, není snad třeba nikoho přesvědčovat.

Použití dvouvodičového zapojení umožňuje lépe oddělit signál, který putuje do reproduktorů, odpovědných za zpracování jednotlivých pásem. Reproduktory (středo)basové a vysokotónové sekce mají odlišné vlastnosti a vůči signálu odlišné nároky. Při použití jednoduchého kabelu ovlivňuje signál proudící do wooferu ostatní pásma.

Bi-wiringové propojení všeobecně zlepšuje basy, přibývají detaily a jejich diferenciace. Podle názorů majitelů reprosoustav Indiana Line Tesi 661 víme, že registrují větší transparentnost a čistotu vysokých tónů. Bi-wiring také zpřesňuje stereo a lokalizaci nastroju a vokálů v nahrávce. Pocítí to zejména milovníci instrumentální hudby, respektive ji opravdu uslyší.

Zlepšení jednotlivých faktorů samozřejmě závisí na mnoha aspektech a liší se v závislosti na zvukovém řetězci a jeho jednotlivých komponentech. Nejjednodušší způsob, jak zjistit vliv bi-wiringu na zvuk vašich reprosoustav, je vyzkoušet ho. Je třeba si uvědomit, že jde o jeden z nejlevnějších způsobů, jak zlepšit kvalitu zvuku v audio sestavě.

Bi-wiring vs. bi-amping

Je dobré vědět, že k dispozici je také bi-ampingové připojení (bi-amping), které poskytuje ještě lepší oddělení a rozlišení signálu. Jeho podstata spočívá v užití dvou zesilovačů, které budí reprosoustavy (např. model Indiana Line Tesi 561). To znamená, že v daných reprosoustavách jsou nízkofrekvenční či středobasové sekce a vysokotónové měniče buzené ze samostatných zesilovačů.

Výhodou tohoto řešení je úplné oddělení jednotlivých částí zesilovaného signálu. Dvoukabelové („čtyřdrátové”) připojení znamená, že signály ze (středo)basové a vysokotónové sekce jsou zesilovány dvěma nezávislými zesilovači. Dosáhneme tak velmi dobrého oddělení wooferu, který odebírá ze zesilovače velký výkon. při tomto zapojení nemá na vysokotónový měnič žádný vliv, protože je buzený ze samostatného komponentu. Bi-amping přináší větší zvukovou čistotu a zvyšuje přesnost basů. Díky tomuto zapojení jsou také výkonové zesilovače méně zatěžovány.

Je třeba si ovšem uvědomit, že pro bi-amping budete potřebovat dva stereofonní zesilovače. Vzhledem k vysokým nákladům se toto řešení v domácích audio sestavách využívá jen zřídka. Má však výhody plynoucí z možností tvarování zvuku současným použitím zařízení s diametrálně odlišnými vlastnostmi (např. použití elektronkového zesilovače pro buzení vysokotónových měničů a výkonnějšího tranzistorového zesilovače pro „pohon” basů).

Bi-wiringové kabely

Při výběru reproduktorových kabelů pro bi-wiring je vhodné dodržovat stejné zásady jako v případě klasických reproduktorových kabelů.

Nejprve věnujte pozornost kvalitě vodiče. Nejlepší vodivost vykazuje stříbro, ale vzhledem k vysoké ceně si takové kabely pro bi-wiring zvolí jen málo uživatelů. Nejoblíbenější jsou kabely, jejichž žíly tvoří vodiče z bezkyslíkaté mědi OFC. Budou dobrou volbou nejen pro levné audio sestavy. Dobře fungují i v systémech vyšší třídy.

Pozornost se vyplatí věnovat také kvalitě konektorů. Měly by mít solidni konstrukci, která je zárukou dlouhé životnosti. Reproduktorové kabely by totiž měly sloužit dlouhá léta.

Při výběru reproduktorových kabelů nezapomeňte na to, abyste je nepořizovali zbytečně dlouhé, protože s délkou roste jejich útlum.

Jak připojit kabely?

Je na čase vysvětlit, jak bi-wiringové kabely správně připojit. Pokud jde o speciální set, poznáte ho podle dvou párů konektorů na straně reprosoustav. Odtud také pochází název – bi-wiring. První, co musíte před připojením těchto kabelů udělat, je odstranit propojky, které zkratují vstupní terminály. Jde o velmi důležitý krok, který zajistí, že elektrický signál bude skutečně rozdělený. Nyní stačí připojit všechny konektory do vstupních terminálů reprosoustav a výstupních terminálů zesilovače.

Názory na bi-wiring

Téma kabeláže vyvolává v diskusích mezi audiofily vždycky velké emoce a podobně je tomu i v případě bi-wiringu, tedy propojení dvěma kabely. Mnoho uživatelů se ptá, zda má bi-wiring smysl.

Z ohlasů víme, že mnozí slyší rozdíl, který bi-wiring jejich audio sestavě přináší. Nejčastěji se pozitivní ohlasy týkají lepší stereofonie i kontroli zvuku. Setkáváme se však také s názory, že bi-wiring kvalitu zvuku nijak neovlivňuje.

Uživatelé poukazují i na to, že velký vliv na výsledek má kvalita použitých kabelů. Čím kvalitnější bi-wiringový reproduktorový kabel k zařízení připojíte, tím lepší výsledky můžete očekávat.

Je třeba si uvědomit, že největší proudové impulzy vznikají při reprodukci tónů z nejhlubších oktáv. Proto může být použití bi-wiringových kabelů markantnější při reprodukci elektronické a rockové hudby, nežli třeba při tichém poslechu jazzu či instrumentální hudby.

Doporučujeme však nepřistupovat nekriticky k názorům, které se objevují na internetových fórech. Mnohem lepší je ověřit si na vlastní uši, jak bi-wiring ovlivní kvalitu zvuku vaší audio sestavy. Můžete použít různé kabely a porovnat jejich vliv na kvalitu zvuku. Je třeba si uvědomit, že výsledek závisí nejenom na komponentech, ale také na citlivosti sluchu na změny. Proto se vlastní hodnocení může lišit od názorů, které si můžete přečíst o bi-wiring na internetu.

Souhrn

Bi-wiringové kabely nejsou o mnoho dražší, nežli klasické kabely s jedním párem konektorů. Pokud váš model reprosoustav Indiana Line vybaven dvěma pary vstupních terminálů, podle našeho názoru se tato investice vyplatí. Zejména ti, kdo již dobře znají své reprosoustavy, mají příležitost si ověřit, nakolik se užití bi-wiringových kabelů projeví v basech a dalších aspektech zvuku.

Nezapomeňte, že pokud zjistíte, že bi-wiring je to, co hledáte, můžete se ještě více ponořit do zlepšování kvality zvuku. Dalším krokem může být implementace bi-ampingu do vaší audio sestavy.

Pokud naopak žádné rozdíly v kvalitě zvuku, která z užití bi-wiringu vyplývají, můžete se vždycky vrátit k původnímu způsobu propojení reprosoustav jedním kabelem.

Výběr reprosoustav podle velikosti poslechové místnosti má zásadní vliv na kvalitu zvuku, které jejich aplikací dosáhneme. Mohlo by se zdát, že jde o jednoduchou záležitost – do malých místností se hodí malé stojanové reprosoustavy a do větších reprosoustavy podlahové. Není to však úplně samozřejmé, protože je třeba vzít v úvahu ještě další faktory, například tvar místnosti. Zvláště při výběru „sloupů” nelze přehlížet akustiku interiéru. Není o nic méně důležitá, nežli sladění jednotlivých komponentů, které tvoří stereofonní sestavu (s podlahovými/stojanovými reprosoustavami) nebo domácí kino (vybavené navíc „centrem”, stropními/surroundovými reprosoustavami, příopadně i aktivním subwooferem).

Obsah: Jaké reprosoustavy Indiana Line do poslechové místnosti či obývacího pokoje?

1. Jaké reprosoustavy do poslechové místnosti či obývacího pokoje?
2. Reprosoustavy a velikost místnosti
   • Místnost do 12 m²
   • Místnost do 15 m² – jaké stojanové reprosoustavy zvolit?
   • Místnost do 20 m² – podlahové nebo stojanové reprosoustavy?
   • Prostor do 25 m² a podlahové reprosoustavy
   • Prostor nad 25 m² (do 30 m², do 40 m², do 50 m²)
3. Subwoofer jako přídavná basová jednotka
4. Objem, tvar a akustika místnosti

Jaké reprosoustavy do poslechové místnosti či obývacího pokoje?

Jak vybrat reprosoustavy v závislosti na velikosti místnosti? To není, žel, samozřejmá záležitost. Výběr reprosoustav pro konkrétní poslechovou místnost, např. obývací pokoj, je nesmírně důležitým faktorem z hlediska výsledného zvuku cele audio sestavy. Volba reprosoustav – podlahových nebo stojanových – bude mimo jiné záviset na objemu místnosti, kterou mají ozvučovat, a také na úrovni hlasitosti, při které chceme hudbu poslouchat. Důležitá tedy bude i citlivost reprosoustav.

Roli samozřejmě hraje i otázka financí, tedy částka, kterou můžeme do stereofonního systému nebo domácího kina investovat. Zatímco u stereo sestavy, určené především k poslechu hudby, bude výběr páru reprosoustav jednodušší, v případě domácího kina, kde navíc užíváme centrální a efektové reprosoustavy (včetně stropních), není snadné vybrat reprosoustavy, jež budou optimálně přizpůsobeny velikosti místnosti. Například v domácím kině, které podporuje objektově orientovaný zvukový formát Dolby Atmos, můžeme instalovat dokonce až čtyři stropní reprosoustavy. V menších místnostech postačí konfigurace se dvěma stropními reprosoustavami.

Všechny pasivní reprosoustavy bez ohledu na své elektrické parametry potřebují ke svému provozu také vhodný výkonový zesilovač.

Tradiční stojanové reproduktory se obvykle vyznačují širokou frekvenční odezvou, výraznými basy a velmi dobrou dynamikou. Vzhledem ke svým rozměrům a místu, které v poslechové místnosti zaujímají, jsou také jedním z klíčových designových prvků v interiéru, takže by měly být jeho ozdobou, ladit s ostatními prvky interiéru, a to i z hlediska barev.

Na druhou stranu jsou stojanové reprosoustavy s oblibou pořizovány do stereofonních sestav a systémů domácího kina nejen kvůli charakteru jejich zvuku, ale také kvůli snadnějšímu umístění. Vzhledem k menším rozměrům se jejich ozvučnice vyznačují velkou tuhostí, která se projevuje nižším zkreslením a zanedbatelnými rezonancemi.

Reprosoustavy a velikost místnosti

Bez ohledu na to, zda se jedná o prvotřídní podlahové nebo stojanové reprosoustavy, je těžké na první pohled říci, jak velká místnost bude pro daný model nejvhodnější. Spolu s objemem/rozměry místnosti se mění i požadavek na potřebný výkon i akustika místnosti. Rozdílná bude také vzdálenost mezi instalovanými reprosoustavami a posluchačem, což je důležité nejen pro stereofonní reprodukci, ale také pro prostorový zvuk (např. i se stropními reprosoustavami). Čím větší je tato vzdálenost, tím důležitější roli hrají odrazy zvukových vln od jednotlivých stěn a stropu.

Je obtížné jednoduše definovat rozměry místnosti, pro kterou konstruktéři reprosoustav své modely navrhují. Je to dáno tím, že mezi technickými parametry (velikost měničů a jejich membrán, účinnost, akustický výkon, impedance…) a optimální velikostí poslechové místnosti neexistuje žádný přímý vztah.

Lze však s vysokou pravděpodobností předpokládat, že ve většině velkých místností budou nejlepším řešením podlahové reprosoustavy, s nimiž by v sestavě neměl chybět zesilovač nebo AV receiver s odpovídajícím výkonem. Naproti tomu v menších místnostech, např. z důvodu nedostatku prostoru pro velké „sloupy”, budou vhodnější stojanové reprosoustavy.

Místnost do 12 m²

Na trhu je mnoho kompaktních reprosoustav, vhodných do malých místností. Jde jak o pasivní reprosoustavy, tak o aktivní modely. Výběr reprosoustav do malé místnosti tedy není snadný. Tady doporučujeme zejména regálové reprosoustavy Indiana Line Diva 252 nebo Indiana Line Tesi 241.

Diva 252 je ideální pro poslech hudby v kompaktní stereo sestavě. Má širokou frekvenční odezvu, která se pohybuje v intervalu od 48 Hz do 22 kHz. Vysokotónové měniče u modelů řady Diva jsou v ozvučnicích uchyceny pomocí izolačních pryžových podložek, jež omezují přenos vibrací z kabinetu. Stereofonní zvuk a čistota výšek jsou slyšitelně lepší.

Druhý z uvedených modelů, tedy Tesi 241, může být vynikající náhradou za moralne zastaralé reprosoustavy mikrosystémů. Stejně jako Diva 252 je vybavený bassreflexovým portem, který posílí reprodukci basů. Reprosoustavy Tesi 241 lze také použít jako zadní efektové reprosoustavy v domácím kině. V prostorovém audio systému můžete využít také centrální reprosoustavu Indiana Line Tesi 761, jež bude designově vyladěná s ostatními modely řady Tesi.

Model Nota 240 X může být také zajímavou volbou pro menší interiér. Malý stereofonní systém s těmito stojanovými reprosoustavami bude v poslechové místnosti nejen skvěle vypadat, ale také poskytne velmi dobrý zvuk. Nota 240 X poslouží například pro ozvučení televizoru, samozřejmě po doplnění vhodným zesilovačem. Tyto reprosoustavy lze také použít jako zadní/efektové reprosoustavy v domácím kině. Navíc je můžeme díky konstrukci ozvučnic zavěsit na zeď.

Unikátní konstrukci v nabídce značky Indiana Line představuje Tesi Q. Tento model je možné zabudovat do zdi (pomocí vestavné skříňky z příslušenství). Díky tomu má v místnosti minimální nároky na prostor a zároveň poskytuje velmi kvalitní zvuk. Tento instalační model využívá stejné součástky a prvky jako reprosoustavy z řady Tesi, což zajišťuje konzistentní zvuk. Díky tomu lze Tesi Q použít i jako surroundovou reprosoustavu v domácím kině společně s dalšími modely řady Tesi, a to při zachování stejného charakteru zvuku.

V menších místnostech můžete použít také kompaktní aktivní reprosoustavy (obvykle dvoupásmové), a dokonce i přenosné reproduktory Bluetooth (pokrývají kompletní akustické spektrum, nejčastěji pomocí jediného širokopásmového měniče). V multiroomových systémech lze v místnostech jako jsou koupelna nebo hala k vytvoření hudebního pozadí využít stropní reprosoustavy Indiana Line RD 260 nebo RD 280.

Místnost do 15 m² – jaké stojanové reprosoustavy zvolit?

Tam, kde je pro umístění reprosoustav málo místa a jejich vzdálenost vůči místu poslechu je relativně malá, se dobře uplatní kompaktní stojanové reprosoustavy, pro něž se místo najde víceméně vždy – když ne na speciálním stojanu, tak přímo na nástěnné polici nebo televizní skříňce.

V úvahu přichází například model Indiana Line Diva 262. Jde o velmi dobré reprosoustavy do místností s plochou, jež nepřesahuje 15 m². Tento model využívá ozvučnici s bassreflexem. Jeho port ústí vpředu, což umožňuje v případě potřeby umístit reprosoustavu i velmi blízko u stěny. Tato dvoupásmová konstrukce využívá membránu středobasového měniče z materiálu Curv, který v kombinaci s dalšími technickými řešeními dosahuje čistého dynamického zvuku.

Naším dalším tipem jsou reprosoustavy Indiana Line Tesi 261, které dokonale zapadnou do každého interiéru. Jedná se rovněž o model s bassreflexem vyústěným na čelní stěně, který usnadňuje dislokaci v místnosti. Uplatní se všude tam, kde nemáme dost místa pro velké podlahové reprosoustavy, ale zároveň nechceme rezignovat na kvalitní zvuk.

Z nabídky Indiana Line stojí za pozornost také řada Nota a její reprosoustavy Nota 250 X, jež využívají nadčasový design ozvučnic s reliéfními bočnicemi, jež podtrhují elegantní tvary tohoto modelu. Díky tomu budou Nota 250 X nejen ozdobou každého interiéru, ale zároveň nabízejí emotivní zvukový projev s výjimečnou dynamikou.

Místnost do 20 m² – podlahové nebo stojanové reprosoustavy?

V místnostech o rozloze 15-20 m² lze v závislosti na preferencích posluchače použít jak reprosoustavy stojanové, tak i menší podlahové.

Pokud máte prostor pro podlahové reprosoustavy, doporučujeme vytvořit stereofonní system s párem reprosoustav Indiana Line Diva 552. Jde o dvouapůlpásmovou konstrukci s akusticky izolovaným vysokotónovým měničem. Reprosoustavy Diva 552 mají kónické membrany středobasových měničů vyrobené z přírodních celulózových vláken. Naproti tomu podpůrný „woofer” Divy využívá u membrány inovativní materiál Curv, který tvoří vhodná kombinace vláken s vysokou tuhostí i vnitřním tlumením. Díky tomu reprosoustavy kromě skvělé dynamiky dosahují teplého, příjemného zvuku.

Mezi podlahovými modely pro místnosti do 20 m² si zaslouží pozornost také reprosoustavy Indiana Line Tesi 561. Jsou to rovněž dvouapůlpásmové reprosoustavy a stejně jako Diva 552 mají bassreflexové porty vyústěné na čelních stěnách, což usnadňuje jejich dislokaci v poslechové místnosti. Místo povrchové úpravy černám klavírním lakem máme k dispozici elegantní vinylovou imitacji dřevěné dýhy (černý dub nebo světlý ořech). Tento model nabízí možnost bi-ampingového, resp. bi-wiringového připojení k zesilovači a získat tak ještě lepší zvuk.

Třetí možností jsou reprosoustavy Indiana Line Nota 550 X. Jediný stojanový model z řady Nota je rovněž dvouapůlpásmovou kontrukcí, využívající tuhou ozvučnici z MDF desek s vnitřními výztuhami, jež tlumí rezonance. Ve středním pásmu zní tento model delikátně a podpůrný „woofer” zaručuje pevný basový základ. Za zmínku stojí také speciální konstrukce elektrických výhybek ve větvi vysokotónových měničů, s nimiž soustavy dosahují čistých a hladkých výšek.

Audiofilům, kteří potřebují ozvučit poměrně velkou plochu, ale nemají prostor pro vhodné umístění některého z výše uvedených podlahových modelů, doporučujeme dvoupásmové stojanové reprosoustavy Nota 260 X s bassreflexovou ozvučnicí.

Prostor do 25 m² a podlahové reprosoustavy

Pokud je interiér poměrně velký a navíc hodně zatlumený, je nezbytné zvolit model s vysokou účinností a měniči s velkoplošnými membránami. Takovou místnost dobře ozvučí většina podlahových reprosoustav, protože měniče „zodpovědné” za basy i střední pásmo mají obvykle větší rozměry.

V tomto segmentu doporučujeme reprosoustavy Indiana Line Diva 660, nejvyšší model z aktuální nabídky italské značky. Mají třípásmovou konstrukci a poskytnou vysokou kvalitu zvuku i ve velké místnosti. Na rozdíl od mnoha podobných modelu se třemi měniči (každý zpracovává jedno pásmo), disponují reprosoustavy Diva 660 čtyřmi měniči – vysokotónovým, středotónovým a dvěma basovými. Takové osazení odpovídá širokému spektru zpracovaných zvuků a zároveň nabízí přirozený projev s přehlednou hudební scénou.

Alternativou k výše uvedenému modelu mohou být reprosoustavy Indiana Line Tesi 661, rovněž třípásmové, které lze stejně jako model Diva 660 k zesilovači připojit v bi-ampingovém, resp. bi-wiringovém režimu. Díky zadnímu bassreflexovému portu a velké ozvučnici se kvality reprosoustav Tesi 661 naplno projeví až ve vzdálenosti alespoň jeden metr od stěn poslechové místnosti.

Prostor nad 25 m² (do 30 m², do 40 m², do 50 m²)

Do větších místnostech o rozloze do 30 m², 40 m² či dokonce 50 m², tedy mnohem více, než je zmíněná hranice 25 m² – lze pořídit větší podlahové reprosoustavy nebo velké monitory s velkým průměrem (středo)basových měničů. Takové modely by se měly vyznačovat nejen širokou frekvenční odezvou, ale především vysokou účinností.

K ozvučení velkých prostor doporučujeme reprosoustavy Indiana Line DJ 308 nebo DJ 310. Jde o třípásmové modely se dvěma paralelnymi bassreflexovými porty a velkými basovými měniči. Zatímco DJ 308 disponuje „wooferem” o průměru 230 mm, model DJ 310 má průměr basového měniče ještě větší (275 mm). V osazení s dalšími reproduktory oba modely poskytují komplexní zvuk i možnost hlasité reprodukce a dokáží úspěšně ozvučit opravdu velkou místnost. Pozoruhodný je také design reprosoustav řady DJ, jež zachovávají klasický „vintage” styl.

Subwoofer jako přídavná basová jednotka

Ve velkých místnostech, zejména v domácích kinech, může být nezbytným doplňkem ostatních reprosoustav další externí basová jednotka. Obvykle jde o aktivní subwoofer se zabudovaným zesilovačem. Jeho nasazení výrazně posílí kvalitní reprodukcji basů.

Místnosti s velkým objemem vyžadují dostatečně výkonné aktivní subwoofery, jež dokáží generovat basy v odpovídajícím akustickém tlaku. V menších interiérech naopak často postačují modely, jejichž zesilovače mají relativně nízký výkon.

S dislokací subwooferu v poslechové místnosti se vyplatí trochu experimentovat a zvolit optimální polohu, která zajistí reprodukci basu v odpovídající úrovni. Samozřejmě tyto pokusy limituje uspořádání interiéru. Umístěním subwooferu do rohu místnosti můžeme basy zvýraznit, ale za cenu jejich rozostření. Pozornost je třeba věnovat i výskytu “mrtvých míst”, kde jsou basy zřetelně oslabené.

Pokud nedokážeme správně nastavit polohu subwooferu, vyplatí se použít automatický kalibrační systém, kterým nejčastěji disponuje AV receiver v domácím kině. Pokud však nemáme k dispozici komponent, který takové řešení podporuje, vyplatí se zvolit subwoofer, který umožňuje ruční kalibraci a nastavení zvuku vůči ostatním reprosoustavám (podlahovým nebo stojanovým, podle zvolených modelů).

Pokud chcete ozvučit velkou místnost o rozloze nad 30 m², můžete použít více aktivních subwooferů, které zajistí plné basy i jejhich rovnoměrné rozložení. V takovém případě se vyplatí, aby všechny subwoofery byly identické.

Mezi aktivními subwoofery si zaslouží pozornost dva modely z nabídky značky Indiana Line, konkrétně Basso 840 a Basso 880. Oba disponují širokou nabídkou ovládacích prvků, díky kterým lze nastavit příslušné parametry: fázi, dolní dělicí kmitočet a výstupní úroveň vůči ostatnim reprosoustavám. Modely se liší především třídou vestavěného zesilovače i jeho výkonem. Indiana Line Basso 880 má zesilovač o výkonu 400 W, který pracuje ve třídě D, zatímco Basso 840 pracuje ve třídě AB a vyznačuje se výkonem 125 W. Dalšími rozdílovými prvky jsou konstrukce ozvučnice, u modelu Basso 840 bassreflexová, u většího subwooferu Basso 880 uzavřená. Konstrukce ozvučnice jako v případě jiných reprosoustav ovlivňuje výběr správné polohy subwooferu v poslechové místnosti.

Objem, tvar a akustika místnosti

Při výběru reprosoustav do konkrétní místnosti se všechny úvahy obvykle omezují pouze na její velikost. Přitom třetí rozměr – výška, ve které se nachází strop – hraje také významnou roli. Má pozoruhodný vliv na charakter zvuku, a to jak z hlediska zkreslení, tak výkonu, který zesilovač potřebuje k ozvučení takového interiéru, i měničů v osazení reprosoustav.

Zvuk reprosoustav ovlivňuje nejen objem místnosti, ale i proporce jejích stran (včetně výšky). V odborné literatuře lze dokonce najít tipy na optimální proporce poslechové místnosti. Jeden z takových “zlatých řezů” je 1,85:1,5:1 (délka:šířka:výška). Za předpokladu, že průměrná výška místnosti je přibližně 2,7 m, bude optimální velikost místnosti 5 x 4 metry (20 m²).

Další doporučení zohledňují rozměry místnosti, podle kterých by poměr šířky, délky a výšky měl být 1:1,25:3,2 pro malé místnosti (do 12 m²), 1:1,6:2,5 pro středně velké místnosti (do 20 m²) nebo 1:1,25:3,2 pro velké prostory (25 m² a více).

Jedná se však pouze o orientační vodítka, protože z praxe je zřejmé, že neexistuje jednoznačný recept na akusticky optimální interiér. Především by však žádný z rozměrů místnosti neměl být stejný, případně být násobkem jiného.

Než nainstalujeme stereofonní sestavu (pro poslech hudby) nebo domácí kino (určené především pro sledování filmů) a máme na výběr ze dvou různých místností, je užitečné si ověřit, která bude z hlediska proporcí a akustiky pro vybrané reprosoustavy vhodnější.

I velmi drahý audio systém, vybavený nejmodernějšími reprosoustavami s širokou frekvenční odezvou, bude hrát v místnosti, která k tomu není uzpůsobena, jen průměrně. Proto se vyplatí věnovat pozornost všemu, co se v poslechové místnosti nachází. Měkké, látkové prvky interiéru, jako jsou koberce, závěsy nebo čalouněný nábytek, pohlcují zvuk. Jejich správné umístění je zde klíčové. V mnoha případech lze akustické vlastnosti místnosti výrazně regulovat, např. změnou polohy nábytku nebo tlumicími a pohltivými látkami.

V praxi obvykle není snadné upravit rozměry jednotlivých stěn ani nalézt přijatelné kompromisy při vybavení interiéru. Nezbývá než korigovat akustiku místnosti pomocí vhodných akustických prvků, jež pohlcují nebo rozptylují zvukové vlny z reprosoustav ve stereofonní sestavě nebo v domácím kině.